Haluze na věnec

Přes tyden sem se parurazy zešel s Blanku. Kurnik šopa, s tu robku se tak fajně dřysta, tajak bysme se znali už davno. Jak sem s ňu, přypadam sy taki jakisyk pomyleny. Tuž že by to byla ta prava? Na tych srazach sem čekal, že sebu veme ten živy přyvěšek, ale ani raz. Dycki přyšla sama. Ani sme o nim moc němluvili, enem paru vět a to věčinu, jak sem se na cosyk zoptal ja. Možna na ňho aji začinam byť zvědavy. Musym podumať, kaj bych ich tak moh pozvať oba dva, bo navštěvu Indry by Blanka asy něocenila. Že by zoo? Ale tam maju na zymu beztak zavřene. Na Zednikovu rozhlednu? Na to nejsu dobre povětrnosni podminki. Tuž je to možne? Zyšťuju, že s malym děckem neni kaj isť.

Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku

Minuly tyden se věštcy z hidrometeorologickeho ustavu zahleděli do skleněne kule a zahlasyli, že brzo přyjdě snich, tuž to se člověk može byť isty, že tu budě cobydup. Možna aji v prosyňcu. Ale tentokrat se aji trefili. A bo sem se po jedne zymni krasobruslařske přyhodě s moju felinu zařeknul, že bez zymnich gum na namrzlu cestu už něvyjedu, rozhodnul sem se přezuť včas.

Tuž tak je to

Ten maly pajtaš, s kerym sem viděl Blanku, mi celkem vrtal hlavu. Tuž nižebych neměl rad male děcka, ale beztak ani něbudě jeji. Možna sy přyvydělava hlidanim děcek, nebo bere opuštěne pajtaški na vikend dom.... Sam sem temu něvěřyl, tuž sem dumal, esli zavolať segře a vytahnuť z ni, do čeho mě to chtěla navlesť, ale co jak to byl fakt enem jakisyk přybuzny na navštěvě? Vypadal bych jak Herodes. V pale mi blikaly vystražne světla tajak na přejezdě u Šentala. Roby s děckami zrobenymi kimsyk inym něbrať. Rači se uplacať vlasniho Golemka.

Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho...

Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho listopadu a ja ti povim, cos byl zač. I když tu v Ostravě je to celkem jedno, co kdo robil, bo tenkrat to byl patek, tuž to je jasne, že všecy enem čekali, až na dygitalkach odkuka druha, no ni? Lepši by bylo se asy zoptať, co kdo robil předtym, ale včil už je to na nic, bo věčina prodělala autolobotomiju, pulka zbytku se rači nic z minula něpamatuje, bo pry začli svobodně žiť a dychať od teho pamatneho dňa, no a zbytek? Ten by se rad cosyk pamatoval, ale tenkrat měli okno a maju ho aji včil.

Prvni upřymne foceni

V patek sem zas rano provětral felinu, bo sem slibil odpoledně se staviť upřymnemu pomosť nahrať ty fotki z teho dygiťaka. Povim vam, že cesta lokalku je bestyjstvo, bo někeřy ludě se moc němyju a jak člověk chitně misto vedle chlopa, kery do třech do rana chlastal, tuž to je jak by tam byl s nim, ale furt je to lepši, jak jezdiť do roboty rano autem. Věčinu stihnu předběhnuť jakehosyk unaveneho mladežnika a jak už sedim, aji chvilu zdřymnu. Ale zkustě pospať jak musytě řydiť auto. Stači na chvilu zavřeť na křyžovatce oči a už jakisyk uspichany pajtaš ve vytuněnym golfu za vami trubi jak kuň hajneho Robatka. Ale co, dospal sem v robotě na wecku přy novinach.

Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum

Nalada na šichtě byla ten tyden tajak to počasy. Všecy zamračeni, jak kdo co po kim chtěl, ten na ňho vyjel a už se štěkali jak v psym utulku přy navštěvach. Bliži se koněc roku, tuž nas šef honi jak nadmute kozy a jak je chvilu klid, přyjdě Jaruna a začně otravovať s Pařyžu. Abystě rozuměli, asy před měsycem Jaruna vyhrala v jakimsyk radyju zajezd k Ajfelovce. Byla z teho tak hotova, že štvrhodiny litala z kancliku do kancliku a vyřvavala "Vyhrala sem pařyž, vyhrala sem pařyž".

Že by nova roba na horyzontě?

V ponděli po šichtě sem bechnul doma s brašnu a šel enem tak na jedno do Indry, bo sem tam už dluho něbyl. Tydlifon sem něchal ležet doma a tajak dycki, jak ho němam sebu, kdosyk mě zhaňa. Ale byla to enem mama, segra a upřymny synovec, tuž nic duležiteho. Od mamy třy něpřyjate hovory a potem enem ezemeska, z kere i když měla enem jedno slovo, sem cytil nasranosť: "LISTI!". No ja, na zahradě už asy opadaly všecke ty buki. To tam asy budu muset eště letos zajet. Smazal sem ju a zapoměl. Segra psala, esli se němožu staviť, bo potřebuje s čimsyk pomosť. No a upřymny enem prozvaňal. Gizd! Šetřy! Stryka by ožebračil. Už sem nechtěl volat zpatki, bo bylo pul desate, tak sem enem napsal, že se k nim stavim v utery po robotě.

Spominki na Vše svatych

Jak sem eště lital po Hrabuvce na kolobce, byvalo všecko ine jak včil. Trava byla zelenši, jabka věči, Ostravica špinavši, ludě ini. Aji ten svatek Dušiček.

Babka temu pravila Vše svatych a ja sem temu dycki něrozuměl. Jake vše? Tuž či svati měli vši? Mama mě dycki chrapla po hlavě, ať se z babki něrobim srandu, bo ja sem se ptal v taku něvhodnu dobu, jako přyklad v plne stare bedni, co eště tenkrat jezdila. Jak sme potem dorazyli na řbitov, přypadal sem se dycki jak v bludišťu. Nikdy sem něchapal, jak ten rodiny podzemni kvartyr možu naši najsť hned napoprve. Raz mi hned za branu tata pravil, že vyhlašuje děcku sutěž o žvykačku Pedro a že ju vyhraju, jak je dovedu k našemu hrobu. Jak sme po štvrhodině byli zpatki u brany, cela familija pochopila, že ze mě oryjentačni běžec asy něbudě.

Radyjove odpoledně

Jak asy věčina vi, dněskaj bylo to nahravani denika v ostravskim rozhlase. Celu šichtu sem bojoval s tymi dvuma gizdami, co ve mě žiju. Gizd-ekzhibicyjonysta vyřvaval, že jasne že idem, bo to budě sranda jak cyp. A esli ni, vemem sebu vajca a nahažeme to na palu temu synkovi, co to budě čitať. Gizd-introvert, taki lehki Rejmen, enem tichučko špital, že něpujdě nikdě, bo venku je na každym rohu špijon, kery vi, kdo je. Tuž jak se ma člověk potem rozhodovať, no ni?

Upřymny už je plnolety

Celu středu sem bludil centrem jak turysta amater a dumal, co kupiť upřymnemu k narozkam. Autodrahu? Šak ma osumnast. Jakusyk knižku? Esli je po svojim fotrovi, tak se umi taktak podepsať. Kolo? Z teho něbudě mět radosť, bo to něsmrdi benzynem. Cosyk na sebe? Sam něnavidim hadry k narozkam. Hasak? No nic, to už sem hluboko v historyji.