Zdenko, ať s tebu idě Syla

V patek na šichtě přyšla v pauze na chleba s turysťakem řeč na kino. Laďa začal basniť o třetich Starwors, že na tym byl minuly tyden v Kinestaru a byl nadšeny. Jura se ho zoptal, kolik za to vyvalil chechtaku. Bo byl aji s robu, tuž přes třy kila (za listki a kupu žradla). Partyja začla hned rozebirať, co by se dalo pořydit za třy kila a že do kina je to moc drahe a že Laďa je znamy Ročild. No on je spiš vul jak anděl. Poslal ich do dupy a šel hryzť do chleba na chodbu.

Jak zdrbať svatek aji bouling

Ve středu sem valil z roboty jak vytuněny trabant, bo sem měl na štyry hodiny domluveny ten pokec. Zkraja tydňa sem uvažoval, že se po robotě sednu doma v klidu ku komputeru a hodinku budu dřystať, ale jak sem sy spočital, kolik by sem nacpal telekomu do chřtanu, rači sem se něchal poradiť od šichtoveho komputermachra a zašel sem do jedne něnapadne internetove kavarni. Naštěsti tam bylo enem paru ludi, tuž sem sy objednal kafe, lapnul ku volnemu komputeru a snažil se robiť něnapadneho. Do teho odpovidaňa sem se celkem vžil, bo jak mi servirka doněsla moju černu břečku, škublo se mnu jak s bezrukim v lokalce a honem sem se snažil ramenami zakryť monytor, ale ona měla zjevně cosyk ine na robotu. Po hodině sem zrobil fintu, keru mi poradil Tomaš, jak sem se ho na šichtě zoptal, jak zrobiť to, aby nikdo na cyzym komputeru něpoznal, kaj kdosyk lozyl. Zaplatil sem kafe a internet a valil dom.

Tyden v depresyji

Zbytek soboty už se mnu nic něbylo, bo sem se doma trapil, esli sem to něpřehnal. V mojim trapeňu mi pomahala flaša ferneta, tuž sem se nětrapil dluho.

Rano sem se zbudil zalomeny u gauča v obyvačce, v pyščisku jak v němytym hrncu po obědě z minuleho tydňa a pala mě bolela, tajak by sem zkušal provaliť betonovu desku. Tež se neni čemu diviť, bo u Zdenki sem měl dvě sklenki vina a doma sem vyřnul skoro pul ferneta na žal sam. Nedělu sem proležel jak chromy velblud. Jak už byl večer, odvažil sem se ji napisať ezemesku, že ať se něhněva, že mi zabylo zle a že s tu dovolenu to neni špatny napad. Eště než sem šel chrněť, přyšla odpověď, že to je fajne a že se domluvime přes tyden, jak se sejdem. Tuž hura, eště mam šancu, bo ona je fakt taka fajna robka.

Spominki možu aji zabijať

V sobotu mě Zdenka pozvala dom na odpoledni posezeni a podřystani. Celkem sem se těšil, bo u ni je to take fajne a ni jak u mě. Jak se podivam na svuj kvartyr nězaujatymi očami a porovnam ho s jejim, tuž vidim hotel a šopu. Rači se schazam u ni. Tam mě akurat trochu sere ten jeji Bobiček. Čokel zasrany, enem ju romantycki chitnu za pazuru, hned se přysere a začně vrčeť jak varťas na křyžovatce. A Dokonala se hned odtahně a začně sy ho usmiřovať. Parurazy už mě aji napadlo, esli raz něbuděme žiť ve trojko. A misto harantu buděme měť male čokliki. Ale třebas sy zvyknu.

Odpoledně na guvno

Dluho se doma nic něposralo, tuž sem sy to vybral ve štvrtek aji s urokami.

Po šichtě sem neměl nic v planu, až večer, bo sme se po paru scukach se Zdenku přes tyden konečně domluvili na večeřu, tuž mě napadlo, že bych sy moh přeprať paru hadru, bo z tych štyrech tryk, co obden střydam, už zbylo enem jedno použitelne. Včil je třeba na sebe chvilu dbať, aby sy o mě něpomyslela, že sem jakesyk hovado, co chodi ve spocenych hadrach. Ni, že by byly ty ostatni špinave, ale jak sy ode mě raz odsednul v lokalce chlop, kery jel asy z nočniho tahu a vypadalo to, že do te lokalki nastupil tak před štyrmi hodinami, trochu sem zneistěl. Semtam, jak ma mama naladu a nabidně se sama, že mi přepere, nosym hadry k ni. Než se to přepere a uschně, vyslechnu sy paru dřystu o poťapanych susedkach, kere leju z okna travex na čokly, co dole seru na travu, pochvalim mamě novy pleteny sveter svicavě zelene barvy vlasni vyroby, kery by mohli fasovať benga misto tych refleksnich plovacych vest a nakoněc sy vyslechnu aji paru kecu od fotra, večinu na tema "Čemu sy ty hňupe něšel robiť na šachtu tajak ja, šak inteligentu je na světě až až!". Sytuacyja v rodině ale posledni dobu neni moc přyzniva mojim navštěvam, bo ta zahradni buda už skoro neni vidět přes travu a tak sy rači peru sam. Moja stara automatka, keru vyhlasyli vyrobkem roku 1993, naštěsti eště zvladně tych paru hadru, co ji naložim a jak po kapsach nězapomenu papirove kapesniky, nebo ozubene kolco, dycki vypere na jedničku. No dobre, tak na jedna minus.

Zdenka a Danyjela

Ponděli sem chtěl cele proležeť, ať se z teho zapala plic honem dostanu. Ale jak sem se rano poprve zbudil, už se mi nechtělo usnuť. Do dupy s takim maroděnim.

Oslava Kajošovych narozek

Ludě pravja, že dvakrat něvlezeš do stejne řeky. Někeřy tež pravja, že dvakrat něšlapněš do stejneho psyho guvna. S tym až tak uplně něsuhlasym, bo stači jeden poloslepy chodec, kery to rozmaže po celym chodniku a nětrenovany slalomista ma co robiť, aby se vyhibal.

Už zas sem za hňupa

V robotě se sem tam štenkrujem kvuli temu, kdo co čita. Jasne, že nejvic ryjem do Jury, kery furt odebira Pravo, bo ať se to včil menuje jak chce, třeba aji Modre Pravo, raz to byl slabikař komanču a dosť. Navic, Jura ma furt ten zvyk, že nam robi pravidelne desetiminutovki, co se kaj robi. Karel, ten čita Denik a dycki nas ohromuje informacyjami, kere sme my ostatni čitali už den, nebo dva předtym. Kamil čita Lidovki, ale něpravidelně, vlasně enem dva razy a to ešče temu, že jich našel na hajzlu, jak tam raz něbyl papir. Tuž moc sy něpočital, bo v nejlepšim ho vyrušil šef, kery se rano živi domacymi jogurtami a dopoledně pravidelně prosedi na porcelaně (asy mu jich jeho stara robi chujovo). Roby věčinu čitaju Blesk, ale ten je tež celkem bleskurychly. Tuž a potem je nas tam paru, co propagujeme Mladu Frontu včera, dněskaj aji zytra.