V ponděli rano sem stanul celkem brzo, abych zajel za mamu a segru trochu ich pošmigrustovať. Čim sem starši cyp, tym je mi to protivnějši, ale mama trva na tradycach a kdybych raz nědorazyl na šmigrust, beztak by mě vydědila a ja se tak těšim na ten jeji moderni nabytek.
Už sem tu pisal, že sem kdysyk trapil susedy mlacenim do klimpra? Tuž někecam, mama krom paru peřyn a hrncu zdědila po babce aji klavir. Taki ten uzki, co stoji u stěny, nězabira moc mista a praši se na ňho.
Po tym vraždicym večeru s komputerem kolem něho chodim po špičkach a malem se ho bojim zapnuť. Kura, taka mala krabica a ovladla mě jak to železne kolco Gluma.
Na šichtě sme s chlopami plkali přy obědě o všeckim možnym, abysme němuseli dumať nad tym, co je to hnědozelene na tym taliřu a řeč došla na Verna. Tuž jasne, že na teho francuskeho Bezruča, šak znatě kohosyk ineho s takim menem? Franta, ten s tu nejvěči uhlopřyčku, nas začal poučovať, že letos je to sto roku, co Žil dožil.
V sobotu rano sem volal mamě, esli se mnu počita na ten oběd. Byla z teho dosť vyvalena a že pry sy něpamatuje, že by mě pozvala. Pohrozyl sem ji, že jak budě tak zapominať take duležite věcy, objednam ju na vyšetřeni na teho Alzhajmra a povali do hospica. Asy se zlekla, bo naraz začla blekotať, že sy spomina. Zavěsyl sem a v duchu sem sy nadal, co sem to za sviňu, robiť sy srandu z vlastni mamy. Ale co – to ma za to, že mě jako male děcko strašila dochtorami a iněkcami. A eště ušetřym za oběd v hospě.
Inač se nic zvlaštniho něstalo. Zbytek tydňa mě jezynki v robotě obskakovaly jak bysem měl dědit po strykovi z Ameryki. Tak se mi to libilo, že o vikendu sem aji popřemyšlal, že tych paru chlupu, co mi mezytym dorostlo, zas sjedu. ALE Jakisyk gizd tym ropucham v ponděli řeknul, že něumiram a jak to ve skutečnosti bylo (podezyram Kamila), tuž momentalně se mnu němluvi ani klika od hajzla. Ale čert je vem.
Na šichtě sem byl prvni. Tuž sem sy na chvilu sdělal z paly tu hnusnu čapku, keru doma pravidelně obědvaju moli, bo už sy paru roku na začatku zymy dycki řeknu, že sy kupim novu, ale skutek utek. Nevim, čemu sem ju eště něvyhodil jak podobne rukodělne pletene vyrobki od mamy. Ona jak se doma v duchodě nudi, tuž sy našla zalibu v oblikani cele familije do pleteneho. Ta je schopna uštrykovať aji oblek. Raz sem něprozřetelně prohlasil, že idu na ples a šlajfku už mam od matury dost jetu. Na druhi den stala u dveřy vytlemena mama s čimsyk oranžovym v pazurach. Tuž sem poděkoval a vyexpedoval ju ven, bo sem nechtěl ať vidi, jak ju hažu do smeťa. Tuž přece sy něvemu na ples k tmavěšedemu obleku pomerančovu šlajfku z vlny, no ni?
Cely tyden mi uletěl jak Foset kolem světa. V robotě to stalo za dvě guvna na každu podražku.
Jak v nedělu odjel Marek, sednul sem v kupelce před zrcadlo a dumal. Tak přece němožu isť na šichtu!!! Bylo mi syce eště chujovo z teho Kajošova dryjaka na uspavani mamutu, ale byl sem tak zufaly z te zgichane paly, že sem sy dal štamprlu slivki, co mi eště doma zbyla. A zas sem lapnul před zrcadlo jak u holiča a čuměl sy do gzychtu. Slivka přyněsla do břucha teplo a do paly odvažnu myšlenku. Co jak vemu strojek, kerym sem kdysyk střyhal svojeho stareho Zora – dej mu buh věčny klid a temu hňupovi s tym naklaďakem věčnu sračku – a trochu to zešmiknu zvrchu? Šak u holiča sem už dluho něbyl, tuž mi to něuškodi, no ni? Slivka v kombinacyji s mamutim rohipnolem rozhodla za mě.
Tuž sme vyrazyli. Protahnul sem ho tu našu slavnu ulicu, povykladal sem mu, kaj sem kdy byl s partyju a co sem tam robil. Jak sme šli kolem teho baru, jak tam tanča ty roby na stole nahuře bez, cosyk mi bliklo v pale a spomněl sem sy na pařbu s Milenu. Kura, to snad ni?! Honem sem tu myšlenku zahnal.
Ten přebytek cukru v te něpodařene snidani mi zdvihnul naladu a ja sem se zařeknul, že mě ty rebeki na šichtě něrozhoďa. Jak se budu shaňať po dortě, cosyk vtipneho jim odpovim a budě klid. A beztak už na to zapoměly.